Pavel Bednarik blog

Marcel Łoziński (1940–2025)

Plánoval jsem doplnit ještě jeden příspěvek do naší letošní výzvy Wiki Loves Film. Výzva skončila poslední den v srpnu po dvou měsících. Nakonec jsem doplnil články dva. Netušil jsem, že bude tato výzva mít natolik bolestný závěr.

Polský režisér a dokumentarista Marcel Łoziński, který zemřel 20. srpna 2025, nebyl u nás neznámou osobností. Právě jěho návštěva v Olomouci na festivalu Academia Film Olomouc v roce 2002, kdy jsem na festivalu společně s Pavlou Bergmannovou a Pavlem Pečem pracoval, mne výrazně ovlivnila. Provinční festival, na který se nutily chodit školy z širokého okolí, navštívila osobnost, která dalece přesahovala význam (převážně českých) osobností dokumentárního filmu.

Vtipný, spontánní, veselý, ale také vzdělaný, pozorný a citlivý filmař, který na zakončení festivalu uvedl svůj malý velký film Může se stát cokoliv (Wszystko może się przytrafić) – to bylo naprosté zjevení. Šestiletý kluk, koloběžka, park, několik starých lidí na lavičkách – a rozhovory. O jménech, o počasí, o oblečení, o válce, o smrti, o samotě. Naprosto bezbranné a jiskřící dialogy jako most zkušenosti a naivity, most mezi dávajícími a přijímajícím.

Tento film mě v třetím ročníku na filmové vědě v Olomouci umožnil nahlédnout do toho, jak jednoduchou a silnou emoční zbraní může být dokumentární film. A také mi umožnil setkat se jeho prostředníctvím s tvůrčí metodou, která naprosto míjela dosavadní zkušenosti s dokumentární tvorbou (intenzivní roky práce na Academia Film Olomouc i jihlavském festivalu byly ještě přede mnou).

Je těžké loučit se s tak významnou, skromnou a citlivou osobností. Je mrzuté, že po tom letmém setkání v roce 2002 nenásledovala další.

Marcel Łoziński. Zapamatujte si to jméno a podívejte se na jeho filmy. (Může se stát cokoliv je na youtube).

A dopřejte tichou vzpomínku statečnému muži, který miloval dokumentární film a svobodu.

Foto: Autor: Thomas.lozinski1988 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Zelení se stanou znovu relevantní politickou silou

Rozhodl jsem se na nadcházejícím volebním sjezdu 2. listopadu 2024 kandidovat do vedení strany. Co mě k tomu vedlo? Jaké jsou mé motivace? Čtěte zde nebo v rozšířené podobě v přiloženém dokumentu.

Celý projev na sjezdu

Drazí kolegové, členové strany zelených,

Kandiduji do předsednictva Zelených po mnohaleté zkušenosti jako její volič a od roku 2011 také jako její člen. A také po dlouhém váhání.

Je mi jasné že situace Zelených nebyla a není zdaleka ideální. Sledovat rok od roku setrvávající či dokonce klesající voličskou podporu je pro nás všechny frustrující a demotivující. Mnoho skvělých lidí a výjimečných osobností už Zelené právě z tohoto důvodu opustilo. Tento trend bych rád společně s ostatními členy nového předsednictva změnil.

Rád bych se však na zelené na chvíli podíval z odstupu.

V dnešní turbulentní době a výrazně se proměňující politické krajině jsou Zelení, an rozdíl od jiných, jedinou skutečně hodnotovou (nebo chcete-li ideovou) stranou. A právě z toho důvodu si myslím, že je na čase vrátit se ke kořenům, znovu promyslet odkaz iniciátorů zeleného hnutí a zakladatelů strany, a toto široké, zelené hnutí znovu vybudovat.

Rád bych na základě této myšlenky v novém předsednictvu přispěl k formulování a prosazení taktiky, která nás znovu přivede hlavními dveřmi do Poslanecké sněmovny. Chci přispět k tomu, abychom z defenzivy začali aplikovat politiku ne aktivistickou, ale aktivní. To říkám jako někdo, kdo instaloval nelegální stojany na kola a byl vyslýchán za účast na demonstraci proti ultrapravici. A tvrdím to i s vědomím, že právě aktivisté jsou našimi voliči a my jsme jejich reálným nástrojem na změnu statu quo a naplnění jejich hodnot a priorit.

Myslím, že se nutně musíme vrátit ke kořenům. Musíme zesílit. Chci proto pomoci rozvíjet členskou základnu a podpořit každého, kdo má zájem, ochotu a chuť uspět v následujících parlamentních, komunálních a senátních volbách. Chci přispět k tomu, abychom už nikdy nemuseli diskutovat o problému ztraceného hlasu, abychom skutečně ovlivňovali životy nejen naše, našich blízkých, ale životy obyvatel celé České republiky.

Co musíme udělat pro to, aby zelení po mnoha letech stagnace uspěli?

Za prvé: musíme jasně deklarovat, že se ucházíme o politickou moc a že se snažíme prosadit zelenou politiku, která povede nejen k souladu s přírodou a jejími omezenými zdroji, ale také politiku která povede k možnému přežití. Adaptace na klimatickou změnu je cílem číslo jedna. Sebevědomý, vzdělaný a kulturní národ připravený na společenské a politické výzvy, které jsou již zde, je cílem číslo dvě.

Za druhé: musíme jasně sdělit, co je cílem zelené politiky. Cílem zelené politiky je prosazovat udržitelnost na všech úrovních, ale také pracovat na kvalitě života a kvalitě politické kultury v naší zemi. Musíme být vždy na straně slabých a bezmocných. Musíme ctít solidaritu a podporovat rozvoj silných komunit a celé občanské společnosti.

Právě proto však musíme být stranou sebevědomou, důstojnou, stranou která se neohýbá podle toho, jak vane vítr voličského zájmu. Musíme být silou která si vezme zpět politická témata, jež jí byla odcizena jinými stranami a které tyto strany nenaplňují nebo ji používají jako vějičku pro voliče.

Za třetí: musíme budovat zelené hnutí, které dalece přesahuje fungování Strany zelených a její členskou základnu. Musíme se vrátit ke kořenům oslovit organizace i jednotlivce, kteří stáli u zrodu zelené myšlenky a zelených témat. A tyto lidi přesvědčit, že jsme politickou silou, která prosazuje stejné hodnoty a stejné principy, pouze na politické úrovni.

Co chci prosazovat?

Chci prosazovat kulturu a vzdělávání jako základní milník rozvoje naší společnosti. Vzdělanou společnosti s příležitostmi pro všechny bez rozdílu se nestaneme tím, že budeme hnát děti do učňáků, zvyšovat počty studentů na vysokých školách a zároveň snižovat kvalitu výuky. Sebevědomou společností se nestaneme v situaci, kdy statisíce lidí bojuje s chudobou, exekucemi, kdy nemají možnost sehnat důstojné bydlení a vysokoškolsky vzdělaní lidí musí mít tři práce, aby si mohli dovolit udržet slušné životní podmínky.

Sebevědomou společnosti se staneme pouze tehdy, kdy vzdělávání definujeme jako svou prioritu, kterou budeme následně skutečně prosazovat. Sebevědomou společností se také staneme ve chvíli, kdy místo vzývání a chránění uhlobaronů, veksláků s chudobou, budeme klást důraz na kulturu a dbát na kulturní hodnoty naší společnosti, jejich podporu a ochranu. Kolik lidí ve světě ví, kdo je Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský? A kolik z nich zná Antonína Dvořáka, Milana Kunderu nebo Miloše Formana?

Rád bych dostal zelené do Poslanecké sněmovny a je mi jasné že to nepůjde snadno. Dokážu si představit spolupráci s jinými subjekty, ale ne za každou cenu. Musíme zelené myšlenky prosazovat především jako strana sebejistá, která do Poslanecké sněmovny příští rok doputuje s podporou, ale v budoucnu sama. To znamená ve spolupráci s desítkami organizací, které tvoří její pomyslnou základu a také 11% potencionální voličské podpory.

Co nabízím?

Je pro vás možná překvapením, že jsem historický teprve druhým kandidátem z Olomouckého kraje do vedení strany. Po 30 letech. Proč je to důležité? Protože nabízím pohled přesahující kavárenské či hospodeské diskuse hlavního města, ale také pohled regionu, který má dlouhodobé strukturální problémy. Přináším také pohled kraje úspěšného, kde jsme do nedávna měli dva zastupitele a byli součástí krajské koalice.

Do práce předsednictva chci přinést více než 20 let zkušeností s mediální i politickou komunikací, organizací akcí a produkční prací i zkušenosti z komunální politiky. Rád bych také přidal svou vytrvalost, komunikační zdatnost a ochotu k hledání kompromisů a smírčích řešení.

Na závěr

Na závěr by měl přijít citát významného politika, státníka nebo Karla Čapka. Já nic takového na závěr nedodám. Generátor floskulí a chytrých slov si můžete snadno najít sami. Děkuji za pozornost a těším se na následujícím sjezdu, který by už konečně mohl proběhnout v Olomouci.

Motivační dopis _ kandidatura do PSZ Stáhnout

Pavel Bednařík CV 2024_CZ Stáhnout

Moje wikiléto: Wikimanie, Annie a rozhovor pro FocusON

Léto roku 2024 je mým třetím létem ve službách Wikimedia Česká Republika, tedy v prostředí Wikipedie. V krátkém čase jsem se snažil pobrat co nejvíce moudrosti, informací a zkušeností, které jsem v červenci předal v rozhovoru pro FocusON s mým spolužákem z Gymnázia v Otrokovicích Jirkou Böhmem. Skvěle připravený a dobře rozhovor bylo potěšením absolvovat. Jde o koncentrovaných minut na téma Wikipedie a toho, jak funguje.

Toto léto bylo příznačné také něčím jiným. Jelikož se globální oslava Wikipedie s názvem Wikimania konala tak blízko, v Katovicích (předtím Singapur, potom Keňa), vypravit se tam bylo téměř nutností. O rozsáhlém programu jsem se zmínil již v předchozím článku. Zde bych vypíchl zejména rozhovor a setkání s Annie Rauwerda, autorkou instagramového profilu Depths of Wikipedia a propagátorkou Wikipedie. Tento zážitek patřil k vrcholům, proto jsem jej zpracoval do rozhovoru v anglickém i českém jazyce.

Moje první Wikimania

Wikimania v Katovicích je po třech letech práce pro Wikimedia Česká Republika první akcí, které jsem se mohl účastnit osobně. Mimo jiné také proto, že cesta z Olomouce zabere vlakem jen tři hodiny. Ale také proto, že je vice pracovních i osobních důvodů, proč tento svátek všech Wikipedistů navštívit.

Srpen 2024. Pět dní plných setkání, diskusí, přednášek, workshopů, které se týkají nejen samotné Wikipedie a sesterských projektů, ale také detailů, nástrojů a strategií, které souvisí s mou lektorkou prací, ale také – možná zejména – prací manažera Programů pro partnerství.

Vizuální orgie

Týden strávený v kongresovém centru v Katovicích, kousek od legendárního UFO kulturáku nazývaného Spodek, byl plný zážitků. Tyto zážitky měly ale také konkrétní grafický a vizuální podkres – zábavné etnografické ilustrace od polské designérky Kasii Ostrowské. Překvapivé bylo, že se těmto ilustracím nedalo vyhnout. Byly zcela všudypřítomné. Vizuální na sociálních sítích, memy, foto tabule a samostatné prvky.

Obsesí zástupců WMČR se stal netopýr, kterého jsme nejen využili kreativně v našich prezentacích – ano, i ty byly připraveny v jednotném stylu. Dokonce jsme si tento fyzický objekt, exemplář grafické palety, odvezli domů, do pražské kanceláře.

Program

Program Wikimanie tvořily stovky položek. Od přednášek, diskusí, až po tzv. lightning talks, pětiminutové ochutnávky aktivit, výzev, úvah, prezentací a propagačních příspěvků. Český program byl zastoupen rovnou 5 příspěvky, což rozhodně není málo. Také nám příprava zabrala doslova desítky hodin.

Vedle tří přednášek, z nichž dvě byly zaměřeny na mediální vzdělávání a Wikipedii jako její vhodný nástroj, proběhla také hojně navštívená přednáška věnovaná naší GLAM spolupráci s Národní knihovnou v Praze. Tyto přednášky pak doplnila Klára Joklová a Lucie Schubert lightning talks na téma 10 let programů pro seniory (hooray!) a prezentaci naší úspěšné kampaně Máte tam chybu (anglicky ne úplně trefně There’s an Error).

Mám pocit, že reakce byly nad očekávání dobré. Zejména bylo vidět, jak pozitivně reagují návštěvníci na naši prezentaci programu Uč (s) Wiki, společně se simulací výukové aktivity věnované rozpoznání a psaní encyklopecického textu.

Trošku úmorné bylo první den před konferencí GLAM setkání. Jednak jsme strávili celý den ve sklepě Slaskie muzeum v Katovicích. Druhak bylo patrné, že je velkým cílem setkání, aby to bylo takové interaktivní a zábavné, s hromadou lepítek a flipchartů (které padaly ze zdí). Dojem ze setkání byl spíše mdlý. Možná si jej upravím po pročtení zápisu.

Off-program

Co bývá na konferencích nejzajímavější a nejzábavnější, je často off-program. Pokud nepočítám můj osobní program (cyklotoulky, koupání ve Staviki, na skok do kina Swiatowid na Love Lies Bleeding), nejčastějším místem setkání byl neuvěřitelný low-fi bar Absurdalna, kde se poslední dva večery scházeli skutečně všichni, kteří nešli rovnou spát.

První dva večery jsem měl pocit, že jsme jej objevili (my Češi, jak jinak) a že jde o velmi alternativní bar. Na konci Wikimanie už to byl mainstream, kam na chatu zval všechni jako na neoficiální afterparty sám Nadzik jako pořadatel. Zdá se mi, že takto elegantně vyřešili absenci kongresového místa setkávání, které zřejmě nebylo dopředu domluveno. Klimatizované a drahé prostory kongresového centra jím být rozhodně nemohly. Absurdalna to vyřešila. Rotující pípy dostaly zabrat a bar měl podle nejúspěšnější týden v historii.

Dodatki

Program akce od středy 7. srpna až do soboty 10. srpna 2024 bylo možné sledovat (a můžete se na něj také podívat) online na youtube kanálu Wikimedia Foundation. Program je na webu Wikimanie.

Filmouka je na světě. Ať slouží učitelům i žákům.

Průvodce filmem a audiovizí s prostým názvem Filmouka spatřil světlo světa v prosinci 2023. Není to zdaleka jen mou zásluhou, ačkoliv jsem stál u zrodu myšlenky a zajistil pro tento projekt odborníky, ilustrátora a finance. Filmouka a její finální podoba je výsledkem práce zejména dvou skvělých lidí, Lucie Hlavicové, předsedkyně Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu a Petra Pláteníka, šéfeditora knihy, ale také autora metodiky pro učitele.

Filmouku vydalo společně s Asociací Vydavatelské Univerzity Palackého a bez přispění Aleše Prstka a celého týmu by vydání nebylo možné a reálné.

Přiznám se, že jsem byl dojat, když jsem viděl výsledek. Podepsala se na něm spousta lidí, mezi které patří i výtvarník a hudebník Jaromír Švejdík. Ten je také autorem ilustrací, které tvoří předěly jednotlivých kapitol knihy. A tři z nich jsou také „zvěčněny“ na giclée tiscích formátu 50 x 70 cm, které Filmouku doprovázejí.

Mimochodem: tisk, který vidíte na obrázku je také svého druhu učební pomůckou. Ta může ve tříde ilustrovat pokusy se záznamem pohybu na fotografii, které v 60. letech 19. století zkoušel britský fotograf a vynálezce Eadweard Muybridge.

Celá idea totiž zdaleka není u konce. Připravujeme další ukázky z filmů, které mohou učitelé i žáci využít, chystáme rovněž pokračování pro střední školy. Při objednávce grafického tisku navíc jako bonus dostanete samotnou knihu. A to se vyplatí, ne?

Autorské tisky Jaromíra 99 si můžete objednat v tomto formuláři a podpořit tak další rozvoj Filmouky.

Ji.hlava po sedmadvacáté

V úterý 24. října se opět (již po dvaadvacáté, pokud mě paměť neklame) vydávám na několikadenní pouť do dopravně nedostupných končin české Vysočiny, do Jihlavy.

Po sedmadvacáté začíná jihlavský festival dokumentárních filmů, letos pestřejší a našlapanější než jindy. Setkání s významnými světovými tvůrci, jako je Béla Tarr, Agnieszka Holland, Naomi Kawase, ale i s českými dokumentaristkami a dokumentaristy (ale nejen s těmi, zkrátka se zajímavými osobnostmi) nabízí nepřeberné množství nových zážitků.

Vedle toho jsou zde samozřejmě zšeřelé kinosály s desítkami podněcujících, burcujících, ale i uklidňujících a hypnotických filmů. Kde se můžeme potkat? Například na projekci oficiálního filmu o tokijské olympiádě od Naomi Kawase, vizuálně úchvatné Mocné Afrin, příběhu bangladéšské dívky, která přežívá v záplavové krajině delty Brahmaputry nebo na filmu Jiříkovo vidění, autoportrétu Marty Kovářové a jejího otce Jiřího Svobody v boji za klimatickou spravedlnost.

Nabídka programu je opět naprosto monumentální a nabízí možnost se ztratit a znovu nalézt ve světě pohyblivých obrazů, myšlenek, pocitů, hodnot, nadějí i zoufalství.

Na viděnou v Ji-hlavě od 24. do 29. 10. 2023!

K akčnímu plánu PUMMO aneb (ne)udržitelná mobilita v Olomouci

Projev na zastupitelstvu města Olomouce

Vážení zastupitelé,

dovolte mi, abych se jako zástupce veřejnosti vyjádřil k předkládanému bodu. Akční plán PUMMO, neboli Plánu udržitelné mobility pro rok 2023 je sice „jen” běžný dokument, každoročně schvalovaný zastupitelstvem. Zároveň nám ale jasně ukazuje, jak se v Olomouci přistupuje k veřejnému prostoru a podpoře udržitelné mobility.

Vystupuji zde jako člen spolku Za krásnou Olomouc (dopis k udržitelné mobilitě v Olomouci směřovaný minulé radě čtěte zde), který již druhým rokem pořádá v Olomouci výzvu Do práce na kole (výzvu jsem inicioval v Olomouci v roce 2013). Výzvu podporující aktivní občany, kteří se pohybují po městě pěšky, na kole, koloběžce, zkrátka bezmotorově. A záleží jim na tom, jak město vypadá.

Drobná pozitiva

Plán udržitelné městské mobility je dokument, který má pomáhat vyrovnávat nespravedlivé rozdělení pozornosti a investic do způsobů dopravy po Olomouci. Má podpořit městskou hromadnou dopravu, individuální bezmotorovou dopravu a přispět k tomu, aby město Olomouc nebylo jen skladištěm aut a místem ranních a odpoledních dopravních zácp.

Je nutno pochválit vedení města, že hodlá v roce 2023 podpořit udržitelné formy mobility, zejména cyklodopravu, rekordní částkou za poslední roky. Rád bych touto cestou také podpořil radní i zastupitele v dalších krocích. Jen nám bohužel není jasné čarování s čísly, kdy podpora veřejné dopravy meziročně lítá od 414 mil. 13 mil. (viz. tabulka akčního plánu). Budeme proto rádi, pokud součástí změn bude srozumitelnější a jasnější komunikace vedení města směrem k občanům.

Nyní opět trochu optimističtěji: jsem rád, že Vám mohu sdělit, že Olomouc získala druhé místo v soutěži Cykloskokan roku, které uděluje hlavní pořadatel Do práce na kole, spolek Auto-mat, na základě hlasování účastníků výzvy. Sami olomoučtí účastníci výzvy tedy hodnotili pozitivně potenciál, který město má. Na základě tohoto úspěchu mohou jet 2 zástupci města na konci dubna na zkušenou do Mnichova (pan primátor i náměstek Pejpek již dostali mailem potřebné informace).

Z šesti na pět procent?

Je také skvělé, že rada přispívá a podporuje zaměstnance magistrátu města Olomouce v účasti v soutěži Do práce na kole formou úhrady startovného. Město také buduje stojany, staví další části cyklostezek, maluje cyklopruhy, školí děti i dospělé v centru Semafor. Dalo by se říci, že město Olomouc je udržitelným formám dopravy a cyklodopravě zaslíbené. Proč tedy ale poklesl podíl cyklodopravy na celkovém objemu dopravy v posledním měření ze 6 na 5%? Proč se nám nedaří naplnit stoupající podíl lidí na kole jako je tomu v Pardubicích, Plzni, ale i v Prostějově, Uničově nebo Litovli?

Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoduché. Přesto by bylo možné některé kroky začít prosazovat již dnes. O jakých krocích konkrétně mluvím? Tak například výraznější podpora nebo přímo pořádání výzvy Do práce na kole samotným městem. Nebyl by to dostatečně symbolický signál, že to rada města myslí s udržitelnými způsoby pohybu vážně? Nebo propojení páteřních cyklostezek ve městě a jejich průběžná údržba. A co třeba zastřešené parkoviště na uzlových místech ve městě, jako je vlakové nádraží, tržnice nebo nemocnice?

Co chceme?

Možností, jak dát jasně najevo, že městu záleží na těch nejslabších účastnících silničního provozu a pohybu po městě (dětí, seniorů, maminek s dětmi) je více. Jedním z nich je ale jasná preference lidí, nikoliv aut. Výzva Do práce na kole není jen o soutěžení týmů a výhrách. Není ani jen o kolech a cyklodopravě. Je to prostor k diskusím o změnách, které je možné v naší metropoli udělat pro zvýšení kvality života. Je to prostor, která nabízíme vám, zastupitelům, a vám, členům rady k tomu, abyste jasně deklarovali zda a nakolik vám záleží na udržitelných formách dopravy, které nezatěžují rozpočet města ani zdraví jeho obyvatel.

Připojíte se? Pevně doufáme a věříme, že ano. Budeme rádi, pokud o výzvě Do práce na kole bude město informovat všemi dostupnými kanály i osobně. Stejně tak věříme, že se někteří z Vás zapojí osobně. Registrace je otevřena. Jaro je za rohem, okysličení mozku je zdravé.

A co se týká splácení dluhu veřejnosti v souvislosti s udržitelnou mobilitou, prosíme v tuto chvíli o dva malé krůčky. Žádáme touto cestou radu/příslušného náměstka o:

dodání přehledu, kolik bylo utraceno z Fondu mobility na podporu udržitelné mobility (opatření a investice v oblasti hromadné, pěší a cyklodopravy)

zpracování a zveřejnění srozumitelného, uživatelsky vstřícného akčního plánu PUMMO na rok 2023 tak, aby tomu rozuměli i běžní občané.

Na tento dílčí krok pak můžeme navázat dalšími kroky. Tím může být třeba cyklokoordinátor na plný úvazek, jako je tomu v jiných vyspělých městech.

Děkuji.

P.S. Mezititulky vloženy pro publikovaný text na webu.

P.P.S. O dalším vývoji budeme informovat.

Cyklodoprava v Olomouci – tiché našlapování místo systémových řešení

Jezdím na kole po Olomouci každý den. Parky, rušné ulice, silnice, legální i nelegální cyklostezky a “zkratky”, kostky menší i větší, jak to děravá a nenavazující infrastruktura dovoluje. Snažím se jezdit bezpečně, snažím se využívání tohoto způsobu dopravy po městě (nikoliv sportovním vyžití) přesvědčit své okolí již více než patnáct let.

V roce 2013 jsme zakládali komunitní cyklodílnu Bajkazyl Olomouc, ve stejném roce jsme uspořádali první ročník výzvy Do práce na kole. Kritizovali jsme laxní přístup města tehdy a doufali, že se situace změní, až nazraje čas. Za těch bezmála deset let se změnilo jen málo. Naopak přibylo aut, přibylo parkovišť a rozběhla se nesmělá debata na téma udržitelné mobility. Výsledkem masivních průzkumů je jediný smutný fakt – podíl cyklodopravy v Olomouci se za pět let snížil z 6 na 5%.

Když se se zájmem začtu do domácího úkolu současné staro-nové koalice ANO-ODS-KDU-spOLečně nazvané #menimeolomouc, jsem rozzuřen doběla. Na straně 9 se můžeme začíst do rozhovoru s cyklokoordinátorem města Stanislavem Losertem. Všechna čest jeho důsledné drobné práci na cykloopatřeních. Ale neměl by na tomtéž místě být rozhovor s politikem, místo úředníka? Neměl by zástupce současné koalice (někteří jsou ve vedení města více než 8 let) vysvětlovat, proč se za 11 let podařilo “realizovat jen 34 km nejrůznějších cykloopatření”? Neměla by zde zaznít vize, jestli z města chceme nebo nechceme udělat Amsterdam 70. let nebo Amsterdam současnosti?

Vítám pochopitelně jakékoliv zlepšení, jakýkoliv drobný krok, který pomůže prostupnosti městem na kole. Jsem rád, že se podařilo konečně zprovoznit podjezd pod Hodolanskou ulicí směrem na Velkou Bystřici. Jsem rád, že se Na vozovce podařilo za velké nevole místních odstranit parkoviště a namalovat cyklopruh. Ale to je žalostně málo!

Pokud nepřichází vize od současné vládní koalice, pojďme ji představit ve stručnosti zde. Jak by tedy mohla vypadat Olomouc v roce 2030, pokud někdo bude brát udržitelnou mobilitu a cyklodopravu vážně?

odbor dopravy – odbor dopravy se promění v odbor udržitelné mobility s jasnými prioritami proměny města na město “krátkých vzdáleností”
investice – investuje se 20x víc peněz do cyklostezek a cyklopruhů, omezí se zbytečné piktogramy, dobudují se přednostně všechny chybějící části cyklistické infrastruktury
průjezd parky – městské parky nabízejí jednoduchý, bezpečný a rychlý průjezd, rozšíří se možnost vjezdu cyklistů (smíšené užití) na Rudolfovu alej a další místa, všichni uživatelé parku se vzájemně chovají ohleduplně, protože nechtějí mít z Olomouce jedno velké parkoviště.
P+R – park-and-ride odstavná parkoviště pro všechny přijíždějící autem do města jsou na všech výpadovkách města vybaveny sdílenými koly.
osvěta a příklady – zástupci města (politici, Centrum semafor, odbor dopravy) pořádají pravidelné osvětové programy na veřejnosti, vysvětlují nejen jak jezdit, ale i proč je to výhodné. Nabízejí jednoduchý servis zdarma.
školy – všechny školy zřizované městem nabízí rozsáhlé parkovací stání pro žáky a studenty, kteří jezdí do školy na kole. Parkování kol je bezpečné a zastřešené, školy se pravidelně věnují osvětě o výhodnosti cyklodopravy, nejen pro žáky, ale i pro rodiče.
parkovací dům u nádraží – město společně se Správou železnic vybuduje velkokapacitní parkovací dům pro bezpečné parkování u Hlavního nádraží

Zdá se Vám to málo? A co třeba mimoúrovňová lávka pro pěší a kola ze Smetanových do Bezručových sadů jako součást nějaké zajímavé architektonické vize v prostoru městské Tržnice. Nebo cyklodálnice spojující Náměstí hrdinů, Třídu svobody, Kosmonautů a Hlavní nádraží?

Smělé? Ano. Nemožné? Nikoliv. Záleží na prioritách.

Proto prosím volte ty, kteří to s cyklodopravou, bezpečným a bezmotorovým pohybem po městě myslí skutečně vážně. STAN a Zelené. Děkujeme!

Metodika české animace (nejen pro Ukrajinské děti)

V rámci spolupráce s Národním pedagogickým materiálem jsem vytvořil samostatný metodický materiál, který je určen pedagogické práci s dvěmi pásmy českých klasických animovaných filmů. Jde o filmy ze 40.–60. let z autorské dílny Hermíny Týrlové, Jiřího Brdečky, Břetislava Pojara nebo Jiřího Trnky.

Filmy jsou všechny zdarma dostupné na youtube kanálu Národního filmového archivu Česká filmová klasika, případně je možné objednat jako kolekce přímo v NFA. Výhodou uvedených filmů je, že jsou bez dialogů a hodí se tedy pro práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem (konečně jsem zjistil, co znamená zkratka OMJ!), tedy i pro Ukrajinské děti v českých třídách.

Věřím, že filmy mohou přinést hodně radosti a inspirace. Přeji úspěšný návrat do škol a více filmů všem žákům školou povinným.

Udžitelná mobilita v Olomouci? Otevřený dopis radě města.

V pondělí 8. 3. 2021 jsem na zasedání zastupitelstva představil otevřený dopis dvou desítek zástupců odborné veřejnosti směřující k narušení stagnace v oblasti udržitelné mobility. Jsme znepokojeni aktuální nečinností a nezájmem města proměnit způsoby pohybu obyvatel města, stejně jako veřejného prostoru a kvality života.

Celé znění dopisu ke stažení s přílohou zde:

Dopis radě města k udržitelné dopravě ze dne 8. 3. 2021 Stáhnout

8 podmínek SUMP z metodiky SUMP 2.0 Stáhnout

Znění veřejného vystoupení na zastupitelstvu dne 8. 3. 2021

Vážený pane primátore, vážení členové rady, ctění zastupitelé,

Oslovuji Vás jako občan tohoto města, ale také jako zástupce iniciativy za podporu udržitelné mobility v Olomouci. Obracím se však na vás také jako člověk, který je podobně jako ostatní signatáři otevřeného dopisu, zneklidněn nedostatečnou podporou udržitelné mobility, která zasahuje i do kvality života a veřejného prostoru v našem krásném městě.

Více než dvě desítky osobností, architektů, urbanistů, dopravních inženýrů, expertů na cyklodopravu a udržitelnou mobilitu, zastupitelů a povětšinou také aktivních chodců a cyklistů, se na Vás mým prostřednictvím obracejí s výzvou. S výzvou, aby město konečně začalo intenzivně hledat a naplňovat příležitosti, jak posílit udržitelnost dalšího rozvoje Olomouce, zejména s ohledem na udržitelné způsoby dopravy.

Jedna z kapitol dvouleté bilance práce rady, která byla před nedávnem publikována, se jmenuje Udržitelná mobilita. Město Olomouc si rovněž před čtyřmi lety nechalo zpracovat Plán udržitelné městské mobility (PUMMO), který by měl být vyčerpávajícím manuálem udržitelného rozvoje. Nyní je v přípravě jeho aktualizace. Použití marketingových zkratek však ještě neznamená, že je udržitelná mobilita skutečnou prioritou.

Podíváme-li se do schvalovaného Akčního plánu rozvoje města na rok 2021, který dnes hodláte schvalovat, nalezneme sice položku aktualizace PUMMO ve výši 2 mil. Kč, a další částky v řádu statisíců na projekty typu zpracování Parkovací politiky nebo Spokojená Olomouc. Na cyklodopravu má v součtu směřovat 44,2 mil. Kč.

Předpoklady a výchozí podmínky změn jsou tedy jasné. Změna samotná se však neodehraje na papíře nebo v soupisu investičních akcí. Změna se musí odehrát v proměně myšlení lidí, politiků zvolených do vedení města, úředníků zodpovědných za realizaci politických rozhodnutí, ale také většiny obyvatel města. A v tomto ohledu město žalostně zaostává.

Veškerá podpora cyklodopravy se odehrává na úrovni výstavby (stovek metrů) cyklostezek bez vnitřní provázanosti a priorit založených na potřebách uživatelů, případně ve výstavbě nových stojanů na kola, které bohužel momentálně okupují převážně sdílená kola a koloběžky. Komunikace směrem k veřejnosti je kromě PR výstupů nulová, zapojení odborné i laické veřejnosti do plánování a rozvoje města směrem k udržitelnosti je mizivé.

Poslední rok, kdy veřejnou správu, stejně jako každodenní život občanů zasáhla pandemie koronaviru, mohl být rokem, kdy se doženou resty, kdy se soustředíme na skutečně udržitelný rozvoj města. Dle statistik a doporučení významných organizací (např. WHO) je cyklodoprava nejbezpečnějším a nejzdravějším způsobem pohybu. Na místě je tedy otázka: co udělalo město za tento rok k její podpoře? Co udělalo k omezení expandující motorové dopravy a bezpečnosti na silnicích? Jaká smělá řešení představilo? Obávám se, že odpovědi jsou nám známé.

Z dvouleté bilance se mimo jiné dozvíme dle mého skandální informaci, že „dohlížíte na výstavbu dostatečného počtu parkovacích míst u nových bytových domů“. Neměla by rada a magistrát spíše dohlížet na to, aby si obyvatelé města místo všudypřítomných aut zvykli využívat jiné způsoby dopravy?

Jistě se shodneme na tom, že veřejný prostor nemá být odkladištěm soukromého majetku. S ohledem na studiemi podložený fakt, že automobil 95% svého času stojí, slouží Olomouc jako odkladiště zhruba 24 tisícům automobilů každý den. A to, jak jistě uznáte, nemá s udržitelností nic společného.

A právě bezútěšnost této situace, zoufalost stagnace a chybějící vize města v oblasti udržitelné mobility nás přivedla k formulování výzvy a nabídky spolupráce. Spolupráce, která je založená na nejnovějších výzkumech a zkušenostech tří desítek odborníků na městské plánování, udržitelnou mobilitu a cyklodopravu. Ale také zkušenostech lidí „z terénu“, občanů, kteří každý den po městě chodí pěšky nebo jezdí na kolech. Spolupráce, která přináší konkrétní návrhy a kroky, které mohou vést k naplnění potenciálu města Olomouce jako města krátkých vzdáleností. Olomouce, jako místa vhodného pro chůzi a dopravu na kole, jako místa s vysokou úrovní kvality života.

Naše výzva směřuje k několika konkrétním krokům:

Pověření koordinátora pro udržitelnou mobilitu na plný úvazek
Zpracování pořádného komunikačního plánu
Vytvoření pracovní skupiny k UM složené z odborníků i laické veřejnosti
Zřízení nového dotačního programu pro projektu UM
Iniciování veřejné debaty (např. v rámci Do práce na kole)

Pojďme jako občané tohoto města mít smělé ambice. Pojďme zkusit alespoň nasměřovat Olomouc ke kvalitě života a pohybu, které nabízí Vídeň, Kodaň, Utrecht, Münster, Aarhus nebo Mnichov.

Přeji Vám odvahu mít a naplňovat smělé vize pro rozvoj našeho města,

Pavel Bednařík