Neděle v Amsterdamu měla být zasvěcena prohlídkám muzeí. Přestože jsem navštívil muzeum moderního umění, většinu dne jsem strávil úniky před deštěm. Pokud trávíte čas v Holandsku a veškeré přesuny provádíte na kole, nezachrání vás před promoknutím na kost ani softshelová bunda, dvojité ponožky a jasný cíl. Ten se průběžně vzdaluje, bunda a boty vydrží, ale promoknuté kalhoty v chladném muzeu schly velmi pomalu. Aby toho nebylo málo, po krátké radosti z toho, že už odpoledne neprší, jsem zmoknul znovu po cestě domů. A ještě k tomu důkladně zabloudil. V duchu si opakuji novou mantru: kolikrát se ztratíš, tolikrát se znovu najdeš. Dnešní deník proto bude stručný. Třetí cestovní den nastává krize.
Stedelijk museum, kde naleznete průběžně expozice i aktuální a tématické výstavy, se nachází na „muzejním náměstí“ (Museumplein), kde se skví také slavné Rijksmuseum, hlavní koncertní sál Amsterdamu, vše na jednom místě. Zajímavý turistický koncept, který místní PR důsledně využívá. Nicméně taková koncentrace turistů byla v některých momentech až děsivá. Po skoro hodinové frontě jsem se vnořil do útrob, kde mě čekalo bludiště desítek místností s unikátní vystavnou Henri Mattisse, válečná historie muzea a „Oscara Schindlera“ moderního umění, Willema Sandberga, který v predtuše války zachránil většinu sbírek muzea ve speciálně postaveném bunkru. A taky pár kousků od Nam Jun Paika nebo Steva McQueena.
Kromě fascinující sbírky současného designu (v muzeu je vystaveno sotva 5%) způsobil největší šok umělecký koncept „performujících kustodů“. Jakmile afroamerická kustodka začne zpívat školeným falzetem „you know, this is propaganda“, máte dojem, že to je skvělá subverze systému. Zřejmě se chce nechat vyhodit z práce, říkáte si. Když ale její kolega začne zběsile breakovat se slovy „this is just a product“ a v další místnosti je jediným exponátem svíjející se epileptická dívka, pochopíte, že hranice umění jsou rozostřené víc, než jste tušili. Těším se, co předvedou naši kustodi v olomouckých muzeích.
Putování po zlomených, propadlých, vyklánějících a jinak zdeformovaných domech bylo už jen dozvukem krátké návštěvy Amsterdamu. Bloudění nakonec skončilo nalézáním a večer šetřím sil na zítřejší cestu na kole do Utrechtu.
Pavel Bednarik blog 