Druhý den na cestách, konečně celý den na kole. Bohužel Amsterdam musel odhalit svou pravou tvář, celý den se proháním různými deštíky, plískanicemi, přeháňkami a větrem, putování mezi cyklostezkami, kanály a krachty se tak střídavě mění v úprky za trochou tepla a kávy nebo čaje. Neštěstí je zde nepřeberné množství podniků, ať už za nimi vyrazíte cíleně, nebo je objevíte náhodou.
Během tří hodin jsem zvládl obrazit dva nejdůležitější trhy, Albert Cuypmarkt a Waterlooplain Markt. K mému překvapení byly oba trhy zaplaveny laciným asijským a arabským zbožím, nicméně i to zde má (většinou) nějakou úroveň a styl. Mezi obchodními dravci se skrývalo několik zapomenutých pravých vetešníků, od jednoho jsem si koupil několik skvělých vinylů za cenu, za kterou si u jiných pořídíte sotva jednu desku.
Po průzkumu centra města, kde jsem si kromě desek koupil zásobu hummusu a pečiva, jsem se vypravil na sever. Součástí bezplatné přepravy jsou tu nezbytné trajekty, které zdarma propojují město se severní částí. Za kanálem jsem měl dva cíle: filmový institut a muzeum EYE a komunitní centrum a kavárnu Ceuvel. EYE bude součástí zítřejšího programu, až si opatřím museum card. Ceuvel, který jsem v lehce postpokalyptické krajině hledal skoro hodinu, stojí rozhodně za návštěvu. Ze zbytků starých lodí, hromady dřeva, kovu, lan a skla zde vznikla kreativní vesnice založená na principu udržitelnosti, soběstačnosti a inovativním přístupu. A pulzující cafe Ceuvel je jeho srdcem. Je zajímavé, jak rozmanitou demografickou škálu lidí toto volnomyšlenkářské doupě přitahuje. Od umělců, nerdů, přes yuppíky až po rodiče s dětmi.
Poslední návštěva, či spíše spíše náhodné setkání, se odehrála na cestě domů. Jako náměsíčník se zastavím u každého obchodu a dílny s bicykly a pozoruji neuvěřitelnou rozmanitost a eleganci všemožných typů kol, která v ČR nepotkáte. Při jedné takové zastávce u cyklodílny na mě vykoukla žena středního věku s cigaretou, že sice mají zavřeno, ale pokud se chci na něco zeptat, mají otevřeno. Zašel jsem dovnitř, pozdravil snědého mechanika v dílně a obhlížel bicykly. Obzvláště ty nákladní, v tomto případě vlastní výroby. Z mechanika se vyklubal majitel dílny Rahtour původem ze Srí Lanky a z paní žena s českými kořeny a obstojnou češtinou. Kromě oprav kol vyvíjí také nákladní kola vlastní výroby.
V Holandsku je bicykl dopravním prostředkem se vším všudy. Totéž se sice dá říct o Indii, stejně jako o Číně, ale vedle Dánska je Holandsko jedinou zemí, kde je kolo rovnocenným konkurentem auta v logistice lidí i věcí a nákladní kola jsou zde vyráběna sériové a používána skutečně masově. Tzv. bakfiets, neboli nákladní kola, zde potkáte na každém rohu. Nejoblíbenější značky Christiannia a Baboo (v Čechách k dostání u Cyklospecialit) zde slouží k dopravování dvou i více dětí do školy i za zábavou, stejně jako k rozvozu zboží nebo prodeji zmrzliny. Matky i otce s dětmi můžete také často zahlédnout na kolech vybavených rozmanitými předními i zadními sedačkami, kde spokojeně trůní jejich ratolesti.
Využití kola k dopravě dětí i nákladů je jen otázkou zvyku. Přestože pořízení nákladního kola je pro nás vzhledem k vysokým cenám zatím málo dostupnou investicí, věřím, že v dohledné době se stane rovnocennou alternativnou autům i u nás. Kromě pořizovacích nákladů a občasného servisu totiž k jeho pohonu potřebujete jen vlastní kilojouly. Jak dokazují už i některá česká města, pro vytvoření poptávky stačí několik „trendsetterů“ v komunitě a odezva na sebe nenechá dlouho čekat.
Omrkněte nabídku nákladních kol a propočítejte si, kolik benzínu můžete ušetřit, pokud si pořídíte bakfiets.
Neděle bude zasvěcena muzeím, doufejme že bez deště.
Pavel Bednarik blog 