Rozhodl jsem se po mnoha letech odhodlávání vypravit se do vysnívaného Holandska. Tedy přesněji řečeno Nizozemí. Ale sami Holanďané/Nizozemci si to pletou, tak tedy: Holandska. Přestože bylo jedním z cílů prozkoumat v detailu místní cyklokulturu, první dva dny byly ve znamení motorizovaného přesunu. Dodávkou do Maastrichtu, kde jsem pár příjemných hodin strávil v historickém centru a výborné kavárně Cafe Forum, a carsharingovou cestou přes oblíbený Blablacar.com do Amsterdamu.
Kromě nezbytné výbavy na cestu jsem si vzal svého dvoukolého speditéra, cestovní kamarádku, Rosničku, skládačku Brompton s výbavou od Cyklospecialit. Opojný pocit, kdy objevujete neznámá místa, krajiny a kultury v sedle, bude nedílnou součástí této expedice. V Amsterdamu jsem nakonec zakotvil na superluxusnich kolejích u vývojáře 3D tiskáren Josuy, který se mě ujal díky last minute výzvě na Couchsurfingu. CS je sice součástí low budget řešení cesty, je ale součástí cestovatelské svobody a mimo jiné umožňuje poznat lidi, které byste v hotelu a klimatizovaném autě těžko poznali.
Jaké jsou tedy první dojmy z úvodních kilometrů v sedle a v Holandsku? Na kole tady skutečně jezdí skoro každý. Alespoň přeplněné cyklosilnice (stezkou se jejich koridory dají nazvat jen stěží) ten dojem vytváří. Automobilisté jsou extrémně ohleduplní, až obezřetní, a lidé na kolech mají neuvěřitelný respekt. Davový fenomén je nečekaně silný. V Maastrichtu mají cyklostezky vyhrazeny i pro skútry, se kterými žijí kola v nečekané symbioze.
Nápad vzít si skladacího Bromptona byl skvělý v mnoha ohledech:
- můžete se svézt spolujizdou a neřešit co s kolem
- odpadají starosti v seznamování se specifiky místní MHD
- za transport skoro nic neutratíte
- kolo máte vždy ssebou a zloději nemají šanci
- jste nezávislí ať už se vydáte kamkoliv a rozhodnete pro cokoliv
Závěrečný postřeh pro první den: helmu jsem si bral zbytečně. Člověk s helmou tady působí jako z jiné planety. Bezpečí na kole a možná rizika zde mají jiné parametry. Zítra první den v Amsterdamu a druhý report.