Nowe Horyzonty počtrnácté (rozhovor s Romanem Gutkem)

Foto: Anna Jochymek

Ve čtvrtek 24. července začíná již čtrnáctý ročník největšího polského filmového festivalu T-mobile Nowe Horyzonty, který už si své renomé získal na mapě světových festivalů i u filmařů, odborníků a diváků v Polsku. Informace o něm však stále míjejí česká média a filmové publicisty, kteří jsou většinou tak vyčerpaní ze zážitků z festivalu v Karlových Varech, že ani nadregionální událost, která se koná kousek na sever za našimi hranicemi, k nim nedolehne. Další nevýhodou je časové překrývání s dalším naším letním svátkem filmu, Letní filmovou školou v Uherském Hradišti.

Je to škoda. T-mobile Nowe Horyzonty má totiž několik unikátů. Zaprvé. Koná se v krásné historické metropoli Wroclaw a je soustředěn (od roku 2013) do jednoho velkého „artového“ multiplexu, které je centrem festivalu i místem většiny projekcí. Zadruhé. Je to jedno z mála míst, kde můžete na ulici bez hvězdného ruchu potkat zajímavé hosty, třeba Leose Caraxe. A zatřetí. Za festivalem stojí neutuchající vize a úsilí jeho zapáleného zakladatele a dnes emeritního ředitele Romana Gutka.

Úryvek, jehož část zde uvádím jako pozvánku do Wroclawi (letos se uskuteční od 24. července do 3. srpna), je součástí většího rozhovoru, který vyšel v tématickém „polském“ čísle časopisu Kinečko v červnu 2014.

Tanec s vlky mi umožnil distribuovat artové filmy (rozhovor S Romanem Gutkem, červenec 2013)

Co stojí za myšlenkou zahájit tradici festivalu v Těšíně (kde festival probíhal do roku 2005)?

Naším úmyslem bylo pozvat lidi na „dovolenou s filmem“. Neměli jsme v plánu dělat festival pro mimoběžné diváky ve větším městě, kteří jdou náhodou kolem a zamíří spontánně do kina. Chtěli jsme je donutit, aby vyrazili desítky či stovky kilometrů, až na konec světa, čistě za filmovými zážitky. Měli jsme v úmyslu je vytrhnout z pracovních či studijních povinností, aby se pár dnů věnovali filmům, dívali se na ně a soustředěně o nich diskutovali. A toho nelze dosáhnout ve větším městě. Proto Těšín.

Na první ročník přijelo skoro tři tisíce lidí, promítali jsme filmy Martina Šulíka a producenta Rudolfa Biermanna. Tehdy byla ještě hranice uzavřená, promítalo se na obou stranách hranice a setkání mělo díky tomu lehký nádech spiknutí. Promítalo se na čtyřech místech, ale podnikatelé v Těšíně na to nebyli připravení – bylo tam zoufale málo hotelů, restaurace zavíraly v osm večer a provozní nevěřili, že tam přijedou stovky lidí.

Jak došlo k přesunu do Wroclawi?

Přihodilo se to v roce 2005. Pamatuji si, že jsem byl tehdy v Benátkách na festivalu a volal mi starosta Wroclawi, že by se se mnou rád setkal a promluvil si o festivalu, který by ve městě chtěl uspořádat. Už jsme pár let přemýšleli, kam festival posunout, protože Těšín kapacitně nedostačoval. V pravou chvíli přišlo setkání se starostou Wroclawi, který měl zájem tady vybudovat festivalovou tradici. Po patnácti minutách bylo vše dohodnuto. Diváci si sice chvíli stěžovali, ale nakonec v roce 2006 na festival přijeli i do Wroclawi.

Financování festivalu je vždy náročné, jak to bylo v případě Nových Horyzontů?

Festival byl organizován i financován společností Gutek Film. Bylo to logické propojení, protože festival je nejlepším způsobem jak informovat a vzdělávat veřejnost. Diváci festivalu pak rozšiřují povědomí o filmech promítaných v kinech. Investovali jsme do organizace obrovské finanční prostředky, ale rozhodně toho nelituji. Později už to nebylo zvládnutelné, založili jsme proto Stowarzyszenie Nowe Horyzonty, které jej pořádá dnes.

Na počátku jsme byli skutečně nezávislí, festival byl dva roky financován z výnosů z distribuce. Až pro třetí ročník jsme domluvili generální partnerství s telefonním operátorem ERA (dnes T-mobile), podle kterého byl festival přejmenován. Ten přechod do Wroclawi ale nebyl jednoduchý – měli jsme sice v posledním roce v Těšíně 96 000 diváků, ale finančně jsme přesto byli stále v nejistotě, museli jsme si dokonce se ženou vzít půjčku v bance.

Na festivalu je zajímavé, jak vynalézavě a integrálně se společnost T-mobile ke sponzoringu staví. Jejich partnerství se netýká pouze finanční podpory, je možné vidět různé zásahy do organismu festivalu, což je praxe v Čechách téměř nevídaná…

Ano, jejich postavení je speciální (pokrývají více než třetinu rozpočtu), což se projevuje například tím, že zbudují a zafinancují odpočinkové pláže na hlavním náměstí nebo že se rozhodli sponzorovat limitovanou distribuci náročných filmů a aktivity v oblasti filmové výchovy. Dělají si výzkumy, jsou vynalézaví, i když je to stále byznys. Díky tomu také dostali ceny ministerstva kultury za podporu kulturních aktivit.

Jaké jsou plány a vyhlídky Romana Gutka a festivalu? Jaké mety vás čekají?

Naším cílem je rozvíjet filmovou kulturu ve Wroclawi a podařilo se nám vytvořit a prosadit projekt kina Helios v rámci Woclawi, města kultury 2016. Převzali jsme jej v roce 2012 a vytvořili z něj jediný artový multiplex v Evropě s celoročním programem. Já jsem garantem města kultury v oblasti filmu a vnímám to jako velkou výzvu pro mě i pro festival. V roce 2016 by zde měly být předávány Evropské filmové ceny, navíc se město zavázalo navýšit podporu z 8% na 12% na kulturu. V tuto chvíli město pokrývá 25% provozních nákladů kina, i proto, že realizujeme filmově vzdělávací aktivity pro více než 60 000 dětí.

Publikoval transbedy

Freelance advisor, journalist and film lecturer, specialized in film education strategies, policy and skills. And bicycles.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: