Poslední destinací mých Holandských cest se stalo městečko Veenendaal, které je již dvacet dva let partnerským městem Olomouce. Na rozdíl od mých předchozích putování jsem měl ve Veenendaalu jako olomoucký zastupitel připraven bohatý a pestrý program, který měl několik priorit: cyklodoprava, kultura, recyklace odpadů a péče o městskou zeleň a rozvoj. Na základě těchto klíčových slov jsem se během dvou dnů setkal s více než desítkou lidí, kteří mají výše uvedené ve městě na starosti. Vše samozřejmě proloženo cykloprojížďkami – ve Veenendaalu (které bylo vyhlášeno „cyclingcity“ v roce 2000 a průběžně se umísťuje v holandském Top5) stejně jako v celém Holandsku je kolo nejběžnějším dopravním prostředkem.
Partnerství s Olomoucí je zajišťováno díky dobrovolnické práci spousty nadšenců z nadace partnerství Veenendaal – Olomouc, která se stará o veškerou komunikaci a výměnu informací včetně organizaci konkrétních výměnných programů a spolupráce. Poděkování za organizaci patří tedy zejména Josovi a Ali, kteří celý program vymysleli a domluvili a zajistili mi bydlení i vřelé příjetí. Partnerství má na rozdíl od jiných měst nebývalou pevnost a intenzitu a je založeno na dlouholetých osobních vztazích (ačkoliv jsem se musel nad jmény některých „friendly“ politiků lehce ošívat).
Po předchozí zkušenosti, kdy se při měření vzdálenosti Amsterdam – Utrecht google mapy a realita zásadně rozcházely (místo 27 km jsem najel podle ukazatelů 38 km), jsem se rozhodl pro transport vlakem. Program začal ve středu po poledni rychlým obědem v pýše místní novodobé architektury, Cultuurfabriek, což je vlastně knihovna, kavárna, infocentrum, galerie a muzeum pod jednou střechou. Velmi příjemná konverze industriálního prostoru překvapila jediným – brzkou zavírací dobou (17:00).
Zajímavou zkušeností, kterou pozvolna a neúplně kopíruje i Olomouc, je způsob, jakým se ve Veenendaalu starají o odpady. Komplexní systém ve čtyřech přilehlých městech (souměstí Veenendaal, Ede, Wageningen, Rhenen) má na starosti firma ACV groep, která se kromě samotného svozu a třídění stará o zimní úklid vozovek (cyklostezky uklízí jako první!), ale také o druhotné využití starých věcí. Mnohokrát opakovaný slogan o důrazu na recyklaci produktů a až následné recyklaci materiálu (pokud produkt nemá další užitek) je patrný v provozování bazarů Recycle s nábytkem, oblečením, koly, technikou či knihami a to rovnou ve třech z uvedených měst. Proč se v Olomouci vše vozí do sběrných dvorů, místo aby se funkční věci ještě opětovně zhodnotily a zajistily další zdroj příjmů Technických služeb, mi není vůbec jasné. Příklad si můžeme vzít v partnerském Veenendaalu.
Kromě uvedené firmy ACV jsem druhý den navštívil ještě firmu Road 2 Work, která společensky integruje dlouhodobě nezaměstnané a na svou činnost si vydělává recyklací elektronického odpadu (e-waste). Pračky, televizory, počítače, harddisky, tiskárny – to vše je po vytřídění výnosným artiklem, který navíc pomáhá společensky vyloučeným jedincům k návratu do práce. Integrační programy pomáhají také začlenit mimo jiné imigranty z různých zemí.
Vrcholem návštěvy Veenendaalu mělo být setkání s politickými zástupci jednotlivých stran. Dle mých očekávání se jednalo sice o milé setkání, které však nesplnilo ani nemohlo splnit účel, pro který bylo iniciováno. Příliš mnoho lidí, příliš mnoho témat, velmi krátký čas. Daleko důležitější pak pro mne bylo setkání s místním „cyklokoordinátorem“, který mě zasvětil do detailů budování infrastruktury a podpory cyklodopravy ve městě. Veenendaal pochopitelně navazuje na dlouholetou celostátní tradici, oproti jiným městům má ale obrovskou výhodu – jde o celkem malé, kompaktně a aritmeticky vystavěné město, kde není tolik složité vestavět do něj infrastrukturu pro bicykly. S jejím plánováním se navíc začalo již v 70. letech, je proto logické, že má před partnerskou Olomoucí značný náskok.
Kvalitní infrastruktura pro kola znamená konkrétně – jedno či obousměrné samostatné cyklostezky, logickou návaznost a maximální oddělení od vozovek, samostatné tunely a nadjezdy (pouze pro kola!), přehledné značení, dostatek stojanů a parkovacích míst (u nádraží i krytých a hlídaných). S těmito předpoklady je pochopitelné, že Veenendaal dosahuje z našeho pohledu neuvěřitelného podílu 45% cyklodopravy na celkovém objemu. Důležitou součástí je ale také podpora výzkumu a osvěty v cyklodopravě – na ty je zde ročně vynakládáno 65 000 eur (cca 1 760 000,- Kč). Cyklodoprava se samozřejmě i zde potýká s výraznými problémy. Mezi ty hlavní patří nehodovost, nedostatek parkovacích míst (na každého Holanďana připadají průměrně až 2 bicykly) a vysoká míra krádeží kol.
Nicméně i přesto může být Veenendaal dobrou inspirací, jak postupovat v podpoře cyklodopravy a jak postupně měnit mentalitu lidí, která je základem komplexnější změny ve vnímání udržitelné, zdravé a levné dopravy ve městě. Závěrečná příjemná cesta z Holandska opět díky carsharingu Blablacar už byla jen prostorem pro přemítání, jak otisknout zážitky a zkušenosti do hanácké reality. Doufejme, že k tomu bude prostor a příležitost. Podrobnosti hodlám představit na následujícím setkání pracovní skupiny pro cyklodopravu, prezentaci zavěsím na blog.
Ještě jednou patří velké poděkování Soni Horké z odboru cestovního ruchu, Josovi, Ali a dalším z nadace Olomouc – Veenendaal a za jedinečné vybavení na cesty, skvělého cestovního Bromptona, obal a praktickou brašnu na kolo i přes rameno firmě Cyklospeciality, nejlepšímu obchodu pro městskou cyklistiku v ČR.
Pavel Bednarik blog 