Rozhodl jsem se na nadcházejícím volebním sjezdu 2. listopadu 2024 kandidovat do vedení strany. Co mě k tomu vedlo? Jaké jsou mé motivace? Čtěte zde nebo v rozšířené podobě v přiloženém dokumentu.
Celý projev na sjezdu
Drazí kolegové, členové strany zelených,
Kandiduji do předsednictva Zelených po mnohaleté zkušenosti jako její volič a od roku 2011 také jako její člen. A také po dlouhém váhání.
Je mi jasné že situace Zelených nebyla a není zdaleka ideální. Sledovat rok od roku setrvávající či dokonce klesající voličskou podporu je pro nás všechny frustrující a demotivující. Mnoho skvělých lidí a výjimečných osobností už Zelené právě z tohoto důvodu opustilo. Tento trend bych rád společně s ostatními členy nového předsednictva změnil.
Rád bych se však na zelené na chvíli podíval z odstupu.
V dnešní turbulentní době a výrazně se proměňující politické krajině jsou Zelení, an rozdíl od jiných, jedinou skutečně hodnotovou (nebo chcete-li ideovou) stranou. A právě z toho důvodu si myslím, že je na čase vrátit se ke kořenům, znovu promyslet odkaz iniciátorů zeleného hnutí a zakladatelů strany, a toto široké, zelené hnutí znovu vybudovat.
Rád bych na základě této myšlenky v novém předsednictvu přispěl k formulování a prosazení taktiky, která nás znovu přivede hlavními dveřmi do Poslanecké sněmovny. Chci přispět k tomu, abychom z defenzivy začali aplikovat politiku ne aktivistickou, ale aktivní. To říkám jako někdo, kdo instaloval nelegální stojany na kola a byl vyslýchán za účast na demonstraci proti ultrapravici. A tvrdím to i s vědomím, že právě aktivisté jsou našimi voliči a my jsme jejich reálným nástrojem na změnu statu quo a naplnění jejich hodnot a priorit.
Myslím, že se nutně musíme vrátit ke kořenům. Musíme zesílit. Chci proto pomoci rozvíjet členskou základnu a podpořit každého, kdo má zájem, ochotu a chuť uspět v následujících parlamentních, komunálních a senátních volbách. Chci přispět k tomu, abychom už nikdy nemuseli diskutovat o problému ztraceného hlasu, abychom skutečně ovlivňovali životy nejen naše, našich blízkých, ale životy obyvatel celé České republiky.
Co musíme udělat pro to, aby zelení po mnoha letech stagnace uspěli?
Za prvé: musíme jasně deklarovat, že se ucházíme o politickou moc a že se snažíme prosadit zelenou politiku, která povede nejen k souladu s přírodou a jejími omezenými zdroji, ale také politiku která povede k možnému přežití. Adaptace na klimatickou změnu je cílem číslo jedna. Sebevědomý, vzdělaný a kulturní národ připravený na společenské a politické výzvy, které jsou již zde, je cílem číslo dvě.
Za druhé: musíme jasně sdělit, co je cílem zelené politiky. Cílem zelené politiky je prosazovat udržitelnost na všech úrovních, ale také pracovat na kvalitě života a kvalitě politické kultury v naší zemi. Musíme být vždy na straně slabých a bezmocných. Musíme ctít solidaritu a podporovat rozvoj silných komunit a celé občanské společnosti.
Právě proto však musíme být stranou sebevědomou, důstojnou, stranou která se neohýbá podle toho, jak vane vítr voličského zájmu. Musíme být silou která si vezme zpět politická témata, jež jí byla odcizena jinými stranami a které tyto strany nenaplňují nebo ji používají jako vějičku pro voliče.
Za třetí: musíme budovat zelené hnutí, které dalece přesahuje fungování Strany zelených a její členskou základnu. Musíme se vrátit ke kořenům oslovit organizace i jednotlivce, kteří stáli u zrodu zelené myšlenky a zelených témat. A tyto lidi přesvědčit, že jsme politickou silou, která prosazuje stejné hodnoty a stejné principy, pouze na politické úrovni.
Co chci prosazovat?
Chci prosazovat kulturu a vzdělávání jako základní milník rozvoje naší společnosti. Vzdělanou společnosti s příležitostmi pro všechny bez rozdílu se nestaneme tím, že budeme hnát děti do učňáků, zvyšovat počty studentů na vysokých školách a zároveň snižovat kvalitu výuky. Sebevědomou společností se nestaneme v situaci, kdy statisíce lidí bojuje s chudobou, exekucemi, kdy nemají možnost sehnat důstojné bydlení a vysokoškolsky vzdělaní lidí musí mít tři práce, aby si mohli dovolit udržet slušné životní podmínky.
Sebevědomou společnosti se staneme pouze tehdy, kdy vzdělávání definujeme jako svou prioritu, kterou budeme následně skutečně prosazovat. Sebevědomou společností se také staneme ve chvíli, kdy místo vzývání a chránění uhlobaronů, veksláků s chudobou, budeme klást důraz na kulturu a dbát na kulturní hodnoty naší společnosti, jejich podporu a ochranu. Kolik lidí ve světě ví, kdo je Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský? A kolik z nich zná Antonína Dvořáka, Milana Kunderu nebo Miloše Formana?
Rád bych dostal zelené do Poslanecké sněmovny a je mi jasné že to nepůjde snadno. Dokážu si představit spolupráci s jinými subjekty, ale ne za každou cenu. Musíme zelené myšlenky prosazovat především jako strana sebejistá, která do Poslanecké sněmovny příští rok doputuje s podporou, ale v budoucnu sama. To znamená ve spolupráci s desítkami organizací, které tvoří její pomyslnou základu a také 11% potencionální voličské podpory.
Co nabízím?
Je pro vás možná překvapením, že jsem historický teprve druhým kandidátem z Olomouckého kraje do vedení strany. Po 30 letech. Proč je to důležité? Protože nabízím pohled přesahující kavárenské či hospodeské diskuse hlavního města, ale také pohled regionu, který má dlouhodobé strukturální problémy. Přináším také pohled kraje úspěšného, kde jsme do nedávna měli dva zastupitele a byli součástí krajské koalice.
Do práce předsednictva chci přinést více než 20 let zkušeností s mediální i politickou komunikací, organizací akcí a produkční prací i zkušenosti z komunální politiky. Rád bych také přidal svou vytrvalost, komunikační zdatnost a ochotu k hledání kompromisů a smírčích řešení.
Na závěr
Na závěr by měl přijít citát významného politika, státníka nebo Karla Čapka. Já nic takového na závěr nedodám. Generátor floskulí a chytrých slov si můžete snadno najít sami. Děkuji za pozornost a těším se na následujícím sjezdu, který by už konečně mohl proběhnout v Olomouci.
Pavel Bednarik blog 