V úterý 24. října se opět (již po dvaadvacáté, pokud mě paměť neklame) vydávám na několikadenní pouť do dopravně nedostupných končin české Vysočiny, do Jihlavy.
Po sedmadvacáté začíná jihlavský festival dokumentárních filmů, letos pestřejší a našlapanější než jindy. Setkání s významnými světovými tvůrci, jako je Béla Tarr, Agnieszka Holland, Naomi Kawase, ale i s českými dokumentaristkami a dokumentaristy (ale nejen s těmi, zkrátka se zajímavými osobnostmi) nabízí nepřeberné množství nových zážitků.
Vedle toho jsou zde samozřejmě zšeřelé kinosály s desítkami podněcujících, burcujících, ale i uklidňujících a hypnotických filmů. Kde se můžeme potkat? Například na projekci oficiálního filmu o tokijské olympiádě od Naomi Kawase, vizuálně úchvatné Mocné Afrin, příběhu bangladéšské dívky, která přežívá v záplavové krajině delty Brahmaputry nebo na filmu Jiříkovo vidění, autoportrétu Marty Kovářové a jejího otce Jiřího Svobody v boji za klimatickou spravedlnost.
Nabídka programu je opět naprosto monumentální a nabízí možnost se ztratit a znovu nalézt ve světě pohyblivých obrazů, myšlenek, pocitů, hodnot, nadějí i zoufalství.
Na viděnou v Ji-hlavě od 24. do 29. 10. 2023!
Pavel Bednarik blog 