Plánoval jsem doplnit ještě jeden příspěvek do naší letošní výzvy Wiki Loves Film. Výzva skončila poslední den v srpnu po dvou měsících. Nakonec jsem doplnil články dva. Netušil jsem, že bude tato výzva mít natolik bolestný závěr.
Polský režisér a dokumentarista Marcel Łoziński, který zemřel 20. srpna 2025, nebyl u nás neznámou osobností. Právě jěho návštěva v Olomouci na festivalu Academia Film Olomouc v roce 2002, kdy jsem na festivalu společně s Pavlou Bergmannovou a Pavlem Pečem pracoval, mne výrazně ovlivnila. Provinční festival, na který se nutily chodit školy z širokého okolí, navštívila osobnost, která dalece přesahovala význam (převážně českých) osobností dokumentárního filmu.
Vtipný, spontánní, veselý, ale také vzdělaný, pozorný a citlivý filmař, který na zakončení festivalu uvedl svůj malý velký film Může se stát cokoliv (Wszystko może się przytrafić) – to bylo naprosté zjevení. Šestiletý kluk, koloběžka, park, několik starých lidí na lavičkách – a rozhovory. O jménech, o počasí, o oblečení, o válce, o smrti, o samotě. Naprosto bezbranné a jiskřící dialogy jako most zkušenosti a naivity, most mezi dávajícími a přijímajícím.
Tento film mě v třetím ročníku na filmové vědě v Olomouci umožnil nahlédnout do toho, jak jednoduchou a silnou emoční zbraní může být dokumentární film. A také mi umožnil setkat se jeho prostředníctvím s tvůrčí metodou, která naprosto míjela dosavadní zkušenosti s dokumentární tvorbou (intenzivní roky práce na Academia Film Olomouc i jihlavském festivalu byly ještě přede mnou).
Je těžké loučit se s tak významnou, skromnou a citlivou osobností. Je mrzuté, že po tom letmém setkání v roce 2002 nenásledovala další.
Marcel Łoziński. Zapamatujte si to jméno a podívejte se na jeho filmy. (Může se stát cokoliv je na youtube).
A dopřejte tichou vzpomínku statečnému muži, který miloval dokumentární film a svobodu.
Foto: Autor: Thomas.lozinski1988 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Pavel Bednarik blog 